Jak jsem byla na ultrazvuku prsou

Sice už není říjen a tohle téma jde mimo zaměření tohoto blogu, ale rozhodla jsem se s vámi podělit o jednu čerstvou zkušenost. Pro někoho to možná bude "too much information", ale myslím si, že by se o tomhle mělo mluvit co nejvíc. V prosinci mi bude 25 a ze svého okolí vím, že holky v mém věku rakovinu prsou obvykle moc neřeší, protože ve valné většině případů postihuje starší ženy. Já ji mám ale v rodině, a tak mám pocit, že nade mnou její stín pořád visí jako takový temný strašák. Moje babička z mamčiny strany měla rakovinu prsu, nabídli jí, že jí odstraní jen část prsu, ona jim řekla, ať jí ho ořežou zrovna celé, protože její babička nádor měla taky, a když jí odřezali jen kus prsu, vždycky se jí to vrátilo. Můj děda, téhle babičky manžel, měl zase nedávno rakovinu prostaty. Takže to na lehkou váhu opravdu neberu, obzvlášť když jsem slyšela, že v rodině, kde se rakovina vyskytuje, často přeskočí přes jednu generaci z babičky z matčiny strany na vnučku (to jsem já, juchů). Navíc pořád častěji kolem sebe slýchám, jak někomu našli rakovinu něčeho už třeba ve třiceti.

No a já si tak v neděli jedu do Brna, zadumaně hledím na krásný úplněk a hlavou se mi honí takové přihlouplé myšlenky jako "jaký má úplněk vliv na lidi, zvířata a přírodu" a "co pěkného, magického mi přinese". Večer si v Brně lehnu do postele a nemůžu kvůli měsíci usnout, tak si řeknu, že bych si před spaním mohla udělat samovyšetření prsu, které jsem v poslední době vždycky flákala ve stoje. A ejhle. Bulka. Panika! Jako fakt se mi v tu chvíli udělalo úplně fyzicky zle, srdce mi tlouklo až v krku a chtělo se mi brečet. :( Nějak jsem nakonec usnula, ale ráno mi do zpěvu nebylo. Díky pěkně, úplňku.

V Brně žádného doktora ještě nemám, ke svému doma jsem si zajet nemohla, když jsem měla jít do práce. Taky jsem se bála, že by na mě hleděl jak na hypochondra, kdybych tam splašeně dojela až z Brna bez objednání. No tak jsem v práci proseděla první hodinu pročítáním diskuzí na netu, co všechno nerakovinného to může být - zduřelá mléčná žláza, uzlina, cysta... snažila jsem se tím uklidnit. Naštěstí jsem se zrovna týden nebo dva předtím bavila se starší kolegyní o tom, jaký chodí na preventivní screeningy prsou, takže jsem o téhle možnosti už něco věděla a plánovala jsem si, že si na to po Novém roce možná zajdu. A tohle mě nakoplo tam zajít hned. 

Nejprve jsem teda hledala, kde jsou v Brně screeningová centra. Celorepublikový seznam najdete tady. Zkoušela jsem ta, co měla přímý odkaz na elektronické objednání, bohužel měli volné termíny až v lednu 2014. To se mi teda moc nelíbilo. Šlo ale o Fakultní nemocnici a Masarykův onkologický ústav, takže jsem si řekla, že ty jsou nejvíc známé, tak budu hledat jinde. Pak jsem došla na stránky společnosti Femma, kde garantovali termín do 14 dnů, tak jsem vyplnila dotazník (až poté jsem se dostala k volným termínům) a jo, měli volné termíny už ve středu (dneska), tedy do 2 dnů. Hned jsem se objednala abych nemusela čekat.

No a následovalo 2 a půl dne blbec. Jako fakt. Strašně mě to užíralo a byla jsem nervózní, i když se mi bulku ve stoje nahmatat nedařilo a říkala jsem si, že jsem si to jen namluvila a beztak šlo o mléčnou žlázu. Ale víte jak, strachu neporučíte. Navíc skoro všichni kolegové z práce odjeli na školení, já byla v kanclu sama, neměla jsem s kým pokecat, na bytě jsem byla taky sama. Dokonce ani šéf nedojel v den, kdy měl, takže jsem v úterý už ani neměla co na práci, čím bych se zaměstnala, protože jsem měla všechno hotové. Jediné nabízené rozptýlení jsem musela odmítnout, protože šlo o hru volejbalu s kolegy, které jsem neznala, a já mám z volejbalu mindrák ještě od střední. No takže jsem se snažila večer rozptylovat koukáním na filmy a seriály (prodloužená verze Hobita, nový sci-fi seriál Almost Human s Karlem Urbanem - doporučuju), napsala jsem dva články na blog...

Dnešek začal líp, tak jsem doufala, že to vydrží (kolegyně mi napsala jeden povzbudivý e-mail, šéf se vrátil a byl v dobré náladě). Tak jsem se místo oběda vydala - v uších Vangelise, abych poslouchala něco krásného - přes půlku Brna do polikliniky na Viniční, kde Femma sídlí. Abyste rozuměly, je to normální doktorská firma, provozující oddělení mamologie a ultrazvuku na té poliklinice. Pojišťovny tohle vyšetření nehradí, pokud vám není víc jak 45 let, kdy vám mamograf jednou za dva roky proplatí. Jinak se můžete nechat vyšetřit jedině jako tzv. samoplátkyně. Mamo je trochu dražší, ale u žen od 18 do 40 let se neprovádí, místo toho se vyšetřuje ultrazvukem. Ten stojí 400,- Kč, což je ve srovnání s tím, kolik jsem schopná utratit za kosmetiku, fakt pakatel.

Ordinaci jsem v prvním patře našla snadno, byla moc pěkně zařízená. Měli tam i "recepční", která si ode mě vyžádala kartičku pojišťovny, kontaktní údaje a 400 korun. Pak jsem se posadila do čekárny, kde jsem byla samozřejmě nejmladší, ale co už. Přesně v tu hodinu, na kterou jsem byla objednaná - termíny jsou vypsané po půlhodinách, si pro mě přišla paní doktorka (nebo to byla sestřička? tam to byly samé ženské), zavedla mě ke kabinkám a řekla, že až se jedna z nich uvolní, mám tam vlézt, zamknout se a odložit si do půl pasu. Z kabinky už šly dveře rovnou do ordinace, kam si mě zavolali malým reproduktorem. Paní doktorka byla moc sympatická, ptala se mě, jestli mám s prsy nějaké problémy, v jaké části menstruačního cyklu jsem, na rakovinu v rodině a pak mi řekla, ať se natáhnu na lůžko.

Ultrazvuk asi víte, jak vypadá a jak probíhá. Prakticky stejně jako vyšetření u těhotných maminek, akorát mi doktorka rejdila přístrojem namísto po nagelovaném břichu po nagelovaných prsou. Netrvalo to ani 5 minut, monitor jsem měla za hlavou, tak jsem se na něj ani neotáčela. Paní doktorka se celkem mračila, což mě na chvíli znervóznilo, ale pak mi došlo, že to bude spíš soustředěním, než že by si jí něco nezdálo. Pak mi řekla, že je všechno v pořádku, já se opucovala, dostala jsem výsledek vyšetření na papíře 1x pro praktického lékaře a 1x pro gynekologa, bylo mi řečeno, že mám přijít zase za rok nebo kdyby byl nějaký problém, a mohla jsem se jít do kabinky převléknout.

Takže jsem klasicky jančila kvůli ničemu, ale jsem ráda, že jsem tam šla, protože vědomí, že mám zdravá prsa za ty 4 stovky podle mě fakt stojí a cítím se líp, než když jsem doteď žila v "blažené nevědomosti" o stavu svých prsou. Jestli jste jako já v rizikové skupině, tak můžu návštěvu screeningového centra jen doporučit. Já si tam určitě "pro klid duše" za ten rok zajdu zase. Na těchhle vyšetření totiž dokážou rakovinu odhalit ještě předtím, než se vytvoří nádor. Půl hodina času a 400 korun ročně mi za zdravá prsa fakt stojí, je to míň časově a finančně náročně než odstraňování znamének, tedy prevence rakoviny kůže. Bylo by fajn, kdyby se tohle vyšetření bralo vždy jednou za rok jako "povinné", tedy klasická preventivní prohlídka u praktického lékaře, zubaře či gynekologa, a kdyby to pojišťovny proplácely, ale co naděláme.